Plachetnice
Karel Plíhal
| 1: | PC#mo obloze vítr žene stG#movky bílých plachetnC#mic, pEotopí se bHezejmenné, nEezbude z nich vG#7ůbec nic, jsAou to rodné sHestry písní, ktEeré kdysi zG#7azněly, pC#molechtaly, pF#mohladily, C#ma pak někam zmG#izelC#my. G#m |
| 2: | Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop, veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob, snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý, proto jachta jede ztěžka na konci té flotily. |
| 3: | Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí, pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí, a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky. |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2013-12-20T20:32:34.42+00:00
Výsledky hledání: |